na Blog.cz

Bloguju už nějakej ten pátek, takže o tom něco vím. Svůj první blog jsem si založila, když nám poprvé zapojili internet, to mi bylo 9 let, tudíž bloguju už necelých 6 let. A ano, taky jsem to zažila. Co? Že pro mě byl blog důležitější než chodit ven s kamarády, než škola a než mé další zájmy. Troufám si říct,že jsem byla závislá.

MŮJ PRVNÍ BLOG ( pořád existuje, ► http://kikinaasimsa.blog.cz/ )

Pamatuju si přesně, jak se na něm objevily první pozitivní komentáře. Byla jsem nadšená. Ale pak, když se u jednoho článku objevila kritika, byla jsem z toho úplně vykolejená. Mám dojem,že jsem možná i brečela :D Ale jak plynul čas a já psala víc a víc článků, které mi komentovalo víc a víc lidí (no nebylo jich zase tak moc, ale mně to tak tenkrát připadalo) potřebovala jsem na blog víc a víc času. A tak, když jsem přišla domů ze školy, hádejte, co jsem udělala. No bingo, sedla k počítači. Když jsem šla ven, vymýšlela jsem ubohý výmluvy, abych mohla jít dřív domů. Když se nad tím teď zamyslím, byla jsem fakt blbá...Největším zavbijákem se staly takový ty soutěže, typu SONB, SOND, bleskovky apod. Nejen, že jsem se jich účastnila, já je i pořádala a to pak bylo spoustu práce s diplomy atd.

Když si teď ten blog pročítám, byla to tak nehorázná ztráta času...jediné, co k něčemu bylo, bylo to, že jsem se docela naučila pracovat s grafickýma programama.. jinak v tom žádný životní pokrok nevidím. Nu, co už teď :)

Zajímavé je, že v době, kdy jsem ještě byla aktivní na výše zmíněném blogu, jsem založila i tento blog. A pro zasmátí, tady máte odkaz na jeden článek (jak asi pochopíte, tak vznikla moje nynější přezdívka) ► http://kikinaasimsa.blog.cz/0804/ashi-ashi-new-blog ... omg :D stydím se za to w, sh a hlavně za ty otřesný hrubky :D

No, poté co jsem jaksi ukončila působení na kikinaasimsa (mimochodem adresa vznikla ze složení moje a bráchovýho jména :D), byl mým blogem tento. Současně jsem si založila blog o hře The Sims (na ukázku malé propagační video :DDDDDD)

(tenkrát byl mým velkým vzorem blog lovelysims), jenže ten mi z neznámých důvodů zablokovali, a tak jsem se stala "spoluautorem" blogu http://sim-sims.blog.cz/, kde jsem taky poznala Pufflie a Emm (tenkrát verbatel a arabek96 :D) a byl to nenavštěvovanější blog, pro který jsem kdy psala. Jenže ona ta návštěvnost něco stojí, musíte se tomu věnovat deno denně a navíc tenkrát byly populární takové ty sims komixy, kdy se k fotkám ze hry připisoval text a to byla práce na několik hodin (1. díl mi zabral i kolem 5ti hodin...).

-----

Jen pro ukázku ► můj asi nejlepší komix ► můj asi nejlepší design :D (+ ještě ten na http://foridiots.blog.cz/ :D)

►a jeden obrázek :D

-----

Působení na tomhle blogu ale nelituju, krom toho že tam jsem se opravdu zdokonalila v grafice a naučila se používat Adobe Photoshop, jsem poznala fajn lidi a zažila, co to je mít takový blog, co byl vlastně jako taková malá firma :D:)

Přemýšlela jsem, že bych zase dělala grafiku, že bych stáhla Photoshop..ale ne, je to na dlouho a nemám na to nervy, krom toho teď vůbec nemám čas a zase bych seděla jen za počítačem.. ne, to nechci.

Mimo tyto blogy jsem měla ještě několik dalších, však s minimální trvanlivostí :D O dollzkách, módních návrzích, o rihanně :D, měla jsem dokonce chviličku i holčičí blogu ala Lejdy Vanilka.. :D

Tak, a skončila jsem tady. Na blogu s minimální návštěvností, kde akorát melu sra*ky :D A víte co, mně tak tak vyhovuje :) No stress a psát můžu, kdy se mi zachce. :-)

Jako většina letošních deváťáků (popř. páťáků, sedmáků, či studentů kvarty z osmiletých gymplů) jsem i já dělala přijímací zkoušky. Konkrétně na gympl a ekonomický lyceum. Na gymplu byli přijímačky formou SCIO testu z obecných studijních předpokladů (60 otázek) a na obchodce mělo být nějakých 10 otázek z matiky a češtiny. Bylo vcelku jasné, že těžší to bude na ten gympl, proto jsem to chtěla mít za sebou dřív a šla jsem tam na první termín ( pondělí 23.4.). Měla jsem tam být už na půl 8 a je to asi 30km daleko,ale protože jsem jela s taťkou autem ani jsem nijak zvlášť brzo vstávat nemusela. V autě jsem si vzpomněla, že jsem na lince nechala stát hrnek s nevypitým kafem, což mě docela štvalo. Co byla ale dobrá zpráva, na tom gymplu byl automat na kafe tak jsem si dala. Pak jsem šla pro svoje číslo a do třídy. Proti naší škole byla ta budova fakt obrovská,takže jsem se radši zeptala, kudyma se tam jde. Ve třídě nás nebylo moc, asi kolem desíti, takže nebyla prakticky možnost nějakého razení nebo opisování. Pak tam přišly dvě učitelky, daly nám všechny instrukce a my začali psát. Měli jsem na to hodinu,takže na každou otázku v průměru minutu.

Ze začátku to šlo hladce, bez nějakého delšího zasekávání nebo přemýšlení, ale asi v půlce jsem začínala mít zlehka problémy. Nechtěla jsem se ale zdržovat, tak jsem nějakteré otázky přeskakovala, že se k nim později vrátím. Když učitelky oznámily konec za 5 minut, mně chybělo ještě 6 otázek. Nakonec jsem to tak nějak natipovala, že jsem při odevzdávání měla jen 2 nevyplněné. Neměla jsem z toho nejhorší pocit, přesto myslím, že bych to, nebýt toho stresu, dokázala napsat líp a taky že mi se mi šiklo asi o 15 minut víc. Ale tak co už, v tu chvíli už jsem to musela nechat osudu....

Druhý den jsem šla na tu obchodku. Z toho už jsem moc nervy neměla,říkala jsem si, že horší to být určitě nemůže. Taky, že nebylo. Bylo to naproto priminitivní, že by to s přehledem zvládl i žák sedmé třídy. Test, jenž měl být na půl hodiny jsem měla hotovej za 7 minut a nejen já,ale většina. Z toho jsem tedy strach vůbec neměla.

Výsledky z obchodky jsem se dozvěděla ještě ten den (24.4.). Byla jsem 13tá ze 110 (přijímali 60), což považuju za úspěch :D Byla bych i mezi těma 10ti prvníma, nemít v 8. třídě žádnou dvojku, za přijímačky jsem totiž měla plnej počet bodů...

Z gymplu jsem se to měla dozvědět následující den. U toho jsem si už nebyla tak stoprocentně jistá, body za přijímačky a za průměr se počítaly půl na půl, takže pokud jsem podělala přijímačky, ani ten průměr mi to nemusí zachránit. Ale světe div se, já jsem se dostala!! A nebyla jsem ani někde ke konci, teda byla jsem přesně v půlce přijatých, takže 30tá první. Ale na to, že se tam hlásilo 211 lidí tak to není vůbec špatný!:D A co mě ještě potěšilo, 13 lidí (a to počítám jen ty přijaté!) co se umístilo podemnou mělo lepší známky na ZŠ :D

No, jenže teď nastalo dilema, kterého jsem se nejvíc obávala. Kam jít, když mě vezmou na obě školy? Trošku jsem doufala, že se to těma přijímačkama nějak rozsekne, ale ono ne..A tak nakonec po veeelmi dlouhé rozhovoru s rodiči i kamarády jsem dospěla k tomuto názoru - PŮJDU NA GYMPL.

Proč? Vím,že to bude těžký a že to možná nebudu zvládat, protože jdu na gympl, o kterým je známo, že je dost těžkej ale dá mi to to nejlepší co může - další 4 roky na to, abych se rozohdla, co chci vlastně dělat. Protože já popravdě řečeno, ještě vůbec netuším...

Tak se přehrebuju v mým hitachi hadru a našla jsem pár "zajímavých" fotek. Jistě, pro vás budu nejspíš naprosto nezajímavé, ale co, frknu je sem :D

První fotka, někdy ze října.. strašně mi to chybí, ty lidi pro mě byli ( i když většina z nich ještě pořád je :)) druhá rodina, ti, se kterýma jsem nejradši trávila čas a jezdila 10km na kole ne proto, že tam byl ten nejlevnější a nejhnusnější rum,ale proto, že s nima mi bylo nejlíp.. :-) (jinak kdyby to někoho zajímalo, já jsem ta úplně vpravo v modré bundě :D)

další fotky v c.č.

Upřímně, vůbec nevím, co mám na toto téma psát. Ale jelikož nevím o čem psát, budu psát na téma týdne, i když jsem doufala, že tento týden bude nějaké lepší. Ale na druhou stranu, ve fyzice bereme elektromagnetické záření,tak mi to třeba k něčemu bude...

Pod pojmem světlo si můžeme představit Slunce - velkou ohnivou kouli, díky níž vidíme, no a také žijeme. Slunce, které se ráno klube směrem vzhůru zpoza vrcholků hor (což je jev, který mně konkrétně - díky mému pozdnímu vstávání - se jen tak vidět nepoštěstí ), které nám odpoledné svítí nad hlavou, pokud tedy není schované za mrakem a Slunce, které k večeru jakoby upadalo do své vyhřáté, červeně zbarvené postele mezi obláčky. To je ovšem pěkná blbost, ať to zní romantickyý jak chce. Slunce se přece od nikud neklube ani nikam neupadá, to jen naše Země se kolem něj otáčí, to ono se jen tak v klidu vznáší ve vesmíru, nějakých 150 milionů kilometrů od nás. A to Sluníčko, které na nás mává ze všechn obrázkových knížek, tady jednou všechny zabije. Ale to my už tu nebudem...

Dalším přírodním světelným zdrojem může být Měsíc (ten sice jen odráží světlo,ale dejme tomu), různé elektrické výboje (blesk...), a dokonce i živočichové - světlušky,medúzy,houby nebo mořský ďas (jistě všichni znáte z Nema :D).

A pak samozřejmě oheň - jev,kterým byli naši předkové naprosto facinováni a který přispěl k tomu, aby se člověk stal pánem lidstva.

A pak jsou tu umělé zdroje světla, jako žárovky,zářivky,svítilny,diody..

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Dále bych mohla vyprávět o různých světelných jevech a podobně,ale nechci znít jako učebnice a ke všemu nevím, jestli informace, o kterých si myslím, že jsou správné opravdu správné jsou :D

Proto už dost o světlu jako takovém,.. Když se řekne světlo, představím si spíš než nějaké elektromagnetické záření něco pozitivního. Chápete, protiklad SVĚTLO - TMA, to je něco jako dobro a zlo. Navíc světlo značí i jakousi naději, "světlo na konci tunelu"..že i tu nejhorší situaci může zachránit jediná světlá chvilka...A také, že by měl mít každý slunce v duši, i to se říká, ne? :) Světly našeho světa můžou být i lidé, nebo třeba věci. Lidé,které milujeme - přátelé,rodina. Věci, které milujeme, ty už jsou u každého individuální - u někoho je to hudba, u někoho knihy, tanec,...cokoliv, co nám projasňuje náš život, věci a lidi, bez kterých by jsme byli ztracení ve tmě...třeba i taková "maličkost" jako je úsměv - když je od někoho, koho si vážíme, tak potěší jako nový boty. Věřte, nebo ne :-)

Takže, asi tolik k světlu. Není to zrovna téma, na které by se mi dobře psalo, ale tak jak vidíte, něco jsem sesmolila..:-)

Vaše CAW

Možná už se vám to stalo - v televizi/v časopise/na internetu/ve svém okolí jste zahlédli někoho, o kom jste si řekli, že je ztělesněním toho, co jste vždycky chtěli být - je chytrý/á, krásný/á, má úžasnou postavu, nádherné vlasy nebo tančí jako bůh.

V tu chvíli si můžete říct dvě věci - buď kašlu na to, nebudu se měnit jen proto, že mi on/ona připadá dokonalý/á. A nebo si řeknete skusím udělat něco proto, abych byl/a taky takový/á. Pokud zvolíte druhou možnost nemusí na tom ještě být nic špatného. Ano, člověk by měl být především sám sebou, ale taková přiměřená motivace může mít i pozitivní následky → zvýšení sebevědomí, dosažení vyšších výsledků (např. ve sportu),..

Jenže čeho je moc, toho je příliš a taková motivace může přerůst i v něco mnohem horšího - v posedlost. Pokud jsme někým posedlí a zoufale toužíme potom se mu co nejvíc přiblížit, můžeme dělat leckdy šílené ale i nebezpečné věci → přemáhat se (fyzicky - např. trénovat víc, než je zdrávo apod.), mít deprese z toho, že se naše očekávání nestává skutečností tak, jak jsem si naplánovali, drastické diety apod...

Tohle tedy k rozdílu mezi motivací a posedlostí. Shrnu-li to - není špatné se někým inspirovat, ovšem všeho s mírou a nic se nám přehánět. Nejsme tu přeci proto, abychom vytvořili kopii někoho, kdo tu už je, ale hlavně proto, abychom byli sami sebou a nenahraditelnými originály :-)

Docela mě překvapilo, že se naše třída na tričkách shodla. Čekala jsem, že se budeme dohadovat a ten bude chtít to, ten zas to..ale až na pár protestů to proběhlo hladce a všichni jsou ( soudím dle toho, že v nich většina chodí i normálně po venku ) spokojení.

Ta barva je krásná ♥ a myslím, že za 180 kč to není vůbec špatný :)

Jen já..jsem to s velikostí XL trošku přepískla ( zkoušela jsem si kámoščino Mko a bylo mi ještě volný :D ) ..ale tak co, nový pyžamo se vždycky hodí :DD

Všichni mají tričko I♥london, já ČESKÁ REPUBLIKA!

Je mi fajn, je mi skvěle. I když jsem dnes měla totálně zkaženou náladu, nakonec se to vyvinulo docela dobře. On to byl jako fajn den, byli jsme na zahrádce jednoho kámoše,grilovali jsme a tak, ale nebyl tam můj drahý, který slíbil, že nějak zařídí, aby přijel. Někdy mě štve ta vzdálenost mezi náma. Je to sice blbejch cca 10 km,ale někdy mi to přijde jako by to bylo na druhé straně světa, obzvlášť, když o víkendu jedou 2 autobusy za den a k tomu ještě v naprosto debilní čas. Ať už je léto a můžem jezdit na kole! Nakonec přijel, s kámošem autem,ale až o půl 10 a já sem musela byt před jedenáctou doma. Ale i tak, jsem ráda,že jsme byli dneska spolu. Stejně je to hustý, už jsme spolu přes 3 měsíce. Není to moc,ale strašně rychle to uběhlo. Ale víte, nechci,aby to skončilo. Protože tohle je jiný, jak moje předešlý "vztahy". A líbí se mi to.

Minulej pátek jsem sama sobě dokázala, že dokážu pařit skoro 5 hodin nepřetržitě na disko sra*ky bez jediné kapky alkoholu, což považuji za velký osobní úspěch. Co je ale horší, nikdo mi nevěřil,že jsem si nedala ani panáka. Tss! Za co mě mají? Docela mě to štve, teď už ani tak ne,ale předtím jo, protože ještě jsem se o tom s kámoškou bavila, že když jdem někam pařit nemusíme pít aby jsme si to užili, jako ostatní, a pak se vám ti idioti vysmějou do xichtu,že přece není možný, abyste si v podniku, kde nelejvají snad i 12 letejm od 9 do 2 ráno nedali nic jinýho než džus nebo sprite. Ale světe div se, my jsme opravdu pily jen džus a sprite.

http://www.youtube.com/watch?v=CIJ6vb3b4T0 .. nejvíc sem na to pařila! :D Ale docela nechápu, tenhle typ hudby jsem nikdy neposlouchala a nelíbil se mi,ale když to hraje z těch velkejch repráků a všude ty světýlka...:D

Mám rovnátka i na spodních zubech. Asi 3 dny jsem se stravovala jen přesnídávkou a kakaem, ale už docela můžu kousat, což je fajn. Chci už mít krásný zuby, jako z reklamy na Colgate!

Chci jet na Billy Talent !!!!!

Deprimuje mě, že furt žeru sladký. Pak se budu jen divit, až přijde den, kdy budu vážit 100 kilo a budu mít zuby prožraný od kazů. Musím s tím radikálně něco udělat.

Byla jsem u kadeřnice, která mě definitivně zbavila černé barvy, za což jsem jí velmi vděčná. Takže už mám zase konečně svojí barvu a nemusím se stresovat z těch odpornejch odrostů. Taky mi zastřihla moje zničený od žehličky spálaný konečky. Chci mít dlouhý vlasy!!!!

Za 9 dní dělám přijímačky. Říkala jsem si, jak se budu učit, ale nějak jsem se k tomu ještě nedostala. Nakonec mě nevezmou nikam a skončím na učňáku. Achjo, přála bych si, abych měla trpělivost se učit. Jenže když ono je tolik zajímavějších a zábavnějších věcí, co se dají dělat, než sedět nad učebnicemi...

Chtěla jsem mít krásný fotky jako ostatní páry na facebooku. No, každej prostě není fotogenickej,tak vznikly tyhle mutantní snímky :D Ale ne, ta druhá fotka je docela pěkná, ne? :D

Toť asi vše :)

Zeptáme-li se našich prarodičů, jak jsou spokojeni s dnešním světem, téměř nikdy se nám nedostane pozitivní odpovědi. Nejsou spokojeni s nynější politikou, ekonomikou, zdravotní péčí a také s lidským chováním. Ale abych nenarážela jen na seniory, nejspokojení jsou častokrát i mladí lidé. Já ještě nemám věk na to, abych soudila, jaký je svět teď a jaký byl předtím, přece jen tu jsem jen krátkých 15 let. Přesto skusím psát svůj názor na svět, ve kterém žiji.

Problémy lidstva jistě každý zná, nebo o nich alespoň slyšel. Hlad, chudoba, hospodářská krize, skleníkový efekt nebo civilizační choroby. Ano, to jsou problémy světa ve kterém žiji, jenže to není jediné, co by mě štvalo. O něco více mě trápí, a to teď nechci nějak znevažovat výše zmíněné problémy, jak se k sobě lidé chovají. Vidím to všude kolem sebe - lžou si, pomlouvají se, ubližují si. Někteří kvůli tomu,že se chtějí mstít, někteří zase jen tak z nudy. Ale tolikrát je to úplně zbytečné a nejhorší je, když jsou takoví lidé i mezi našimi přáteli, blízkými a rodinou.

Další věc, která mě na tomto světě vadí je ta, že se všechno točí kolem peněz. Každý jich chce mít co nejvíc aby si mohl koupit nejlepší auto, mít nejlepší byt a nosit značkové oblečení. Přiznám se, že ani já nejsem výjimkou a vy by jste lhali, kdybyste řekli, že jste. Ano, mám ráda peníze a ráda bych jich měla co nejvíc, ale co mě štve je, že někteří lidé nemusí hnout ani prstem a peníze se jim hrnou ze všech stran. A jak k tomu pak přijdou ti, co se každý den dřou spoustu hodin a jsou rádi, že jakš takš vyjdou a uživí rodinu. Přijde Vám to spravedlivé? Neříkali jste si někdy, proč tací jako třeba naši politici, což je podle mého názoru jen banda tupců prahnoucích po penězích a majetku, si žijou jako prasata v žitě a přitom v podstatě nic tak namáhavého, ať už fyzicky či psychicky nedělají? Ano, to si taky říkám. A pak že je krize, kdyby se radši ty peníze vrážely do jiných záležitostí, než vila s bazénem pana Nečase a spol...

Ale dobře, nebudu si jen stěžovat. Když na chvíli opomeneme ty negativa, je ten svět vlastně docela fajn místo, nemyslíte? Vždycky může být hůř a proto je potřeba si věci, které máme užívat a pak bude i přes všechny ty problémy svět krásný.

A to je tedy můj názor na svět, ve kterém žiji. Ale nejen já, ale i vy!

Zdárek

Jak možná víte, jsem jako mnoha mých vrstevníků žákem deváté třídy, tudíž stojím před (životním?) rozhoduním, kam na SŠ. Většina už se nejspíš rozhodli a mnohé už taky přijali a těm tedy upřímně závidím.

Já bohužel patřím k těm, kteří budou dělat přijímačky a nemám z toho nijak velkou radost.

Do teď jsem si s tím nedělala těžkou hlavu,ale když už zbývá jen necelý měsíc začínám se docela obávat toho, co by bylo kdybych já náhodou nedala. Jenže ještě větší starosti mi dělá to, na kterou z těch dvou škol jít.

Už jsem si byla ZASE téměř na sto procent jistá, že půjdu na Ekonomický lyceum a na gympl jsem si přihlášku dala jen tak z hecu (abych to vysvětlila, je to asi "nejvýběrovější" gympl v Olomouckým kraji kde se hlásí fakt spousta děcek a i při tomhle "nedostatku" dětí si vybírají), jestli se tam dostanu.. nejspíš jsem si chtěla spíš něco dokázat, než tam opravdu jít, protože je to tam fakt těžký.

Jenže jsem opět začala pochybovat...opravdu se chci vydat "ekonomickým" směrem? Jo, chápu, nemusím jít nutně na VŠ ekonomickým nebo obchodním zaměřením, ale přece jen nemůžu jít na jakoukoliv. To z gymplu můžu. Jenže zase představa toho,že se opravdu budu MUSET učit (což jsem do teď nějak moc neřešila a dobrý známky byly hodněkrát taky velká haluz...) mě trošku děsí.

Tak já nevím.. jak by jste se rozhodli vy?

Ale tak co,třeba mě na ten gympl nevezmou a bude vymalováno :D

Proč jsem si toto téma vybrala? Je to téma, na které se dá nahlížet z různých stran a to je dle mého názoru pro úvahu ideální.

Z jedné strany bych byla pro, poněvadž řekněte sami, kolik lidí by za své činy zasloužilo tento trest? Kolik lidí už týralo a brutálně vraždilo jiné osoby, mnohdy i svou vlastní rodinu. Myslím,že bych se jich nenašlo zrovna málo. A co třeba teroristé, kteří už tolikrát způsobili smrt stovky nevinných lidí, jenž nic neudělali, jen byli v nesprávné chvíli na nesprávném místě. Tito lidé si podle mého názoru život opravdu nezaslouží.

Problém ovšem nastává tehdy, kdy není jisté, že obviněný člověk čin opravdu spáchal a tudíž by se mohlo stát, že bude k smrti odsouzen nevinný člověk.

Trest smrti je tedy velmi rozporuplná záležitost, kdyby bylo po mém, nejspíš bych ho v České republice nezaváděla. Je pravda, že by se asi našli tací, kteří by si ho zasloužili, kdyby se však později prokázala jejich nevina, těžko by je někdo vzkřísil z mrtvých, kdežto z vězení mohou být propuštěni. Toť můj názor na trest smrti. A jaký je ten váš?