Blogger

15. july 2013 at 6:50 | caw
Nevím, jesli sem vůbec ještě někdo chodí (to těžko:D), ale kdyby náhodou, přesouvám to na blogger :)

http://cawbloguje.blogspot.cz/

 

Sundávání lešení aneb úsměv jako z reklamy

19. february 2013 at 21:08 | caw |  Píšu jen tak
Tak jsem se po roce a 9 měsících konečně dočkala. V květnu 2011 mi nasadili rovnátka a dneska konečně přišel ten den, kterýho jsem se nemohla dočkat - sundali je. Když mi zubařka kleštěma servala všechno co tam bylo a pak asi 15 minut obrusovala to lepidlo, co tam zbylo (možná to nebylo tak dlouho,ale bylo to fakt hnusný :D) nemohla jsem uvěřit, jak krásně klouže jazyk po zubech. Už nebyl celej rozedřenej od zámečků když jsem jím po nich přejela :D Ale jinak to bylo fakt divný. Když jsem se na sebe poprvé podívala do zrcadla připadala jsem si fakt divně. Přišlo mi, že ke mně tyhle "nový zuby" nějak nejdou. Ale už jsem si docela zvykla :) Ale jsou fakt moc rovný :DD No, uvidíme jestli takhle zůstanou,to taky záleží na tom, jak poctivě budu nosit ty nasazovací pro který jdu zítra.
No, nebudu vás zatěžovat kecama, tu máte fotku :)


Hloupé předsudky

18. february 2013 at 0:43 | caw |  Píšu o..
K napsání tohoto článku mě přiměla jedna věc, která se mi stala zhruba před týdnem. Měli jsem výtvarku, na kterou máme trošku zvláštního učitele. Je to magor, rád nám pokládá různý filozofický hádanky apod. Jednou nám dal zase jakousi svou hádanku, už si na ni nevzpomínám. Když nám prozradil tu "úžasnou" pointu (která mi bud unikla nebo to bylo fakt tak trapný :D -.- ) spolužačka řekla, že to nechápe. Na to se na ni otočil spolužák (kterého mimochodem nemám nijak v lásce...) a řekl "Tak to bys neměla sedět tady ale naproti."
Abych to vysvětlila. Naproti naší škole je SŠ technická a obchodní. Vyučujou se tam takový obory jako mechanik, elektrikář apod. No a jak jsem jinak vcelku nekonfliktní typ, to co řekl mě dost na*ralo...říkám mu, jestli si jako myslí, že když se dostal sem tak sežral moudrost světa a o co,že jsou tam někteří chytřejší jak on. Dobře, možná se to dalo říct i v klidu,jenže mě tyhle věci strašně vytáčí. Jo, mám naši třídu ráda, ale prostě je to gympl docela prestižní,takže se dá očekávat,že se nevyhnu tomu být ve třídě s takovýmahle "chytrákama". Jasně, ve škole jim to pálí ale postavte je před cokoliv, co vyžaduje manuální zručnost (včetně holky ;D) a jsou bezradní. Prostě když příroda někde přidá, často taky někde ubere...

Ale konečně k hlavní myšlence tohole článku - předsudky. Je to jedna z věcí, kterou opravdu nemůžu vystát. To, jak někdo někoho soudí podle toho, kam chodí na školu, kde bydlí, kolik má peněz...a ani je nenapadne, že tohle nejsou faktory, podle kterých se vytváří osobnost.

• Stejně jako může být kluk,co dělá učnák pěknej primitiv, kterýho zajímá jenom kdy se zas zhulí a kterou holku na příští pařbě opíchá tak může být jeho spolužák inteligentní člověk, kterej jednou třeba začne v daným oboru podnikat a bude vydělávat klidně víc než vysokoškolák, kterej sice perfektně zvládá veškerý učivo, ale když se má postavit na vlastní nohy a začít pracovat je v koncích.

• Stejně jako každej, kdo bydlí na vesnici není vidlák, tak ani každej Pražák není namyšlenej helééé a viď kretének (ale zas jako debilní kecy Pražáků pobavily neřikam,že ne :D)

• A taky každej, kdo nemá značkový i fusky nemusí být hned socka a ten, jehož rodiče mají peníze a vilu s bazénem nemusí být rozmazlenej parchant. To vážně chce lidi soudit za to,z jaké jsou rodiny? To se vážně chcete smát někomu, kdo starej mobil a oblečení po starší ségře, když je klidně možný, že vy jednou budete vytírat podlahu ve firmě, kde on/ona bude šéfovat?

•A každej Arab je terorista, Rus komunista, Němec nacista a Američan obézní imbecil?

Proto mě tak vytočilo co řekl...
Těch příkladů bych mohla uvádět tisíce,ale myslím,že snad všichni pochopili, co se snažím říct...

A jestli tohle nestačilo jako argument mám poslední radu. Jděte k zrcadlu a pečlivě se prohlídněte. Nevidíte nic, na čem by se dal založit nějakej předsudek? Ne? Tak se zamyslete. Není nic, co máte, nemáte, co jste kdy udělali nebo neudělali a podle čeho by vás lidé, kteří vás ani neznají, mohli soudit? Věřte,něco se nejde. Vždycky ;)
 


Houstone?

10. february 2013 at 12:19 | caw |  Píšu jen tak
Nemáme problém. Vlastně netuším, proč jsem to do nadpisu napsala, prostě moje fantazie lehla popelem pod nánosem kvant nepochopitelných, naprosto postradatelných vzorců, pravidel, xek a ypsylonů. Vždycky jsem věřila, že mám alespon nepatrné nadání pro matiku, fyziku a přírodní vědy kompletně. Půl roku v prváku na gymplu mě ovšem vyvedlo z omylu. Dobře, fyzika ještě jakš-takš. Tam mám aspon pocit,že to má trošku smysl,že to dělám pro to, aby z toho nakonec něco vzešlo. Ovšem hledání významu v našem učivu v matematice jsem už dávno vzdala. Naopak čeština, ve které jsem na ZŠ nijak velkou zálibu neměla mě začala docela bavit a byla jsem (pozor na to jsem opravdu hrdá!) z 32 žáků 1.B jediná (opakuji J-E-D-I-N-Á!), komu na pololetní vysvědčení vyšla čistá 1 a kdo se nemusel nechat zkoušet protože to měl něco mezi. O to víc mě potěšilo že mezi ty, kteří museli o lepší známku v posledním týdnu bojovat patřil i kyborg, můj spolužák, který získal na příjimačkách snad víc bodů,než bylo maximum a který naprosto perlí v jakémkoliv předmětu, at už jde o fyziku, dějepis, angličtinu nebo tělocvik (ano, opravdu, i tělocvik!). A já byla lepší v češtině! V povinném maturitním předmětu. Všimla jsem si, jak mu naběhla žíla na čele, když to češtinářka říkala. Myslím,že si v tu chvíli představoval jak mě zkopává ze schodů, jak se odrážím od stěny v mezipatře a letím až do šaten ve sklepě. Muhahahaha. Ne dobře, nebudu si tak fandit, prostě si asi jen řekl, že když jsem jinak dutá jak bambus nějak jsem se na ten gympl dostat musela :D.

Ted když jsem všechny (tím všechny myslím jednoho člověka, který sem omylem přišel. Opravdu si nedělám iluze, že by
sem po tom půl roce co jsem nenapsala ještě někdo páchl :D) odradila mým trapným sebechválením zastíraným ironií,že si z toho přece dělám srandu (ale přitom chci machrovat, fakt chci!!!! :D) pokusím se sem hodin něco, co Vám (tobě:*) aspon k něčemu bude.

Supermegabomba tipy! Musím doporučit moje suprčupr sluchátka → http://www.alza.cz/sony-mdr-ex50lpw-bila-d253738.htm který jsme dostala na Vánoce. Fakt, nemůžu si je vynachválit. A když už mluvím o sluchátkách musím se s něčím svěřit. Z punk-rocku jsem přešla na hip hop, drumy a dubstep. Nevím, jak se to stalo, nejspíš za to může Dan, který pouštěním těch otravných a příšerných písniček způsobil,že se mi to začalo líbit. A proto jsem si taky přála ty sluchátka. Přece jen dubstep na sluchátkách tesco vše za 30 není ono :D

Taky se musím pochlubit se svou chladící podložkou pod notebook. Netuším,jestli funguje, docela o tom pochybuju, ale stála 80,- a vypadá hustácky a krutácky! (nejde mi psát háček -.-) toooš tu ji máte ----> http://aukro.cz/ShowItem2.php?item=3006749141&ref=recommend-box
A závěřem chci poděkovat Puff. Protože dnešním zhléhnutím jejího blogu mě něco přimělo napsat článek. To co jsem však napsala je důkazem toho, že jsem vyšla ze cviku a měla bych se jít zas radši učit matiku (hele, já básník :D)

Tak pac a pusu, možná se zas někdy za 13764543434231 let ozvu;D

Téma týdne - Jdeme dál

29. august 2012 at 1:46 | caw

Tohle téma přišlo opravdu v tu pravou chvíli. Tedy alespoň v mém případě. Většina z nás bude už za týden opět sedět ve školních lavicích. Ale pro mě, stejně jako pro tisíce dalších to bude letos jiné - jdeme do prváku. Je to zvláštní pocit, od svých 6 let jsem byla v jedné třídě. Sice do ní přicházelo a taky odcházelo v průběhu těch 9 let mnoho žáků,ale já mezi ně nepatřila a za celých 9 let jsem byla v jednom jediném třídním kolektivu. A teď, po tak dlouhé době, kdy už mi není 6, ale 15 jdu do úplně jiné školy, do úplně jiného města mezi lidi, které jsem nejspíš nikdy v životě neviděla, nebo se kterými jsem se minimálně nikdy v životě nebavila. Ne, nemám problém se seznámit, ale přece jen mě to trochu děsí. Přestože je celkem nepravděpodobné,že bych mezi 30ti lidmi nenašla nikoho, s kým bych si rozuměla, mám trošku obavy. Ale ne, není to strach, kvůli kterému bych se v noci budila spocená a kvůli kterému bych celé prázdniny nemyslela na nic jiného, to ne. Spíš bych to nazvala lehkou trémou. Něco jako když jsem jela poprvé na tábor, když jsem měla jít poprvé ven sama s klukem, nebo když jsem šla poprvé na gyndu. Nebojím se, jen nevím, co mě čeká.
Mám otázku - byli jste smutní, nebo jste dokonce brečeli, když jste vycházeli devítku? Já ne. Sice jsem si k lidem v té třídě vypěstovala určitý vztah, ale přece jen kromě jedné - teď už bývalé - spolužačky jsem je nikdy nepovažovala za nějaké velké kamarády na život a na smrt. Brala jsem je jen jako každodenní součást mého života, jako lidi, se kterými prohodím denodenně pár slov a to jen proto, že jsem vcelku společenská a nehodlám sedět mlčky v koutě třídy. Možná to teď ode mě může znít chladně, ale nač se přetvařovat. Ukončení deváté třídy neberu jako nějaký dramatický konec, prostě jen JDEME DÁL.

Caw a její cesta světem blogovým

5. may 2012 at 13:30 | caw |  Píšu o..
Bloguju už nějakej ten pátek, takže o tom něco vím. Svůj první blog jsem si založila, když nám poprvé zapojili internet, to mi bylo 9 let, tudíž bloguju už necelých 6 let. A ano, taky jsem to zažila. Co? Že pro mě byl blog důležitější než chodit ven s kamarády, než škola a než mé další zájmy. Troufám si říct,že jsem byla závislá.

MŮJ PRVNÍ BLOG ( pořád existuje, ► http://kikinaasimsa.blog.cz/ )
Pamatuju si přesně, jak se na něm objevily první pozitivní komentáře. Byla jsem nadšená. Ale pak, když se u jednoho článku objevila kritika, byla jsem z toho úplně vykolejená. Mám dojem,že jsem možná i brečela :D Ale jak plynul čas a já psala víc a víc článků, které mi komentovalo víc a víc lidí (no nebylo jich zase tak moc, ale mně to tak tenkrát připadalo) potřebovala jsem na blog víc a víc času. A tak, když jsem přišla domů ze školy, hádejte, co jsem udělala. No bingo, sedla k počítači. Když jsem šla ven, vymýšlela jsem ubohý výmluvy, abych mohla jít dřív domů. Když se nad tím teď zamyslím, byla jsem fakt blbá...Největším zavbijákem se staly takový ty soutěže, typu SONB, SOND, bleskovky apod. Nejen, že jsem se jich účastnila, já je i pořádala a to pak bylo spoustu práce s diplomy atd.
Když si teď ten blog pročítám, byla to tak nehorázná ztráta času...jediné, co k něčemu bylo, bylo to, že jsem se docela naučila pracovat s grafickýma programama.. jinak v tom žádný životní pokrok nevidím. Nu, co už teď :)

Zajímavé je, že v době, kdy jsem ještě byla aktivní na výše zmíněném blogu, jsem založila i tento blog. A pro zasmátí, tady máte odkaz na jeden článek (jak asi pochopíte, tak vznikla moje nynější přezdívka) ► http://kikinaasimsa.blog.cz/0804/ashi-ashi-new-blog ... omg :D stydím se za to w, sh a hlavně za ty otřesný hrubky :D

No, poté co jsem jaksi ukončila působení na kikinaasimsa (mimochodem adresa vznikla ze složení moje a bráchovýho jména :D), byl mým blogem tento. Současně jsem si založila blog o hře The Sims (na ukázku malé propagační video :DDDDDD)

(tenkrát byl mým velkým vzorem blog lovelysims), jenže ten mi z neznámých důvodů zablokovali, a tak jsem se stala "spoluautorem" blogu http://sim-sims.blog.cz/, kde jsem taky poznala Pufflie a Emm (tenkrát verbatel a arabek96 :D) a byl to nenavštěvovanější blog, pro který jsem kdy psala. Jenže ona ta návštěvnost něco stojí, musíte se tomu věnovat deno denně a navíc tenkrát byly populární takové ty sims komixy, kdy se k fotkám ze hry připisoval text a to byla práce na několik hodin (1. díl mi zabral i kolem 5ti hodin...).
-----
-----
Působení na tomhle blogu ale nelituju, krom toho že tam jsem se opravdu zdokonalila v grafice a naučila se používat Adobe Photoshop, jsem poznala fajn lidi a zažila, co to je mít takový blog, co byl vlastně jako taková malá firma :D:)
Přemýšlela jsem, že bych zase dělala grafiku, že bych stáhla Photoshop..ale ne, je to na dlouho a nemám na to nervy, krom toho teď vůbec nemám čas a zase bych seděla jen za počítačem.. ne, to nechci.

Mimo tyto blogy jsem měla ještě několik dalších, však s minimální trvanlivostí :D O dollzkách, módních návrzích, o rihanně :D, měla jsem dokonce chviličku i holčičí blogu ala Lejdy Vanilka.. :D

Tak, a skončila jsem tady. Na blogu s minimální návštěvností, kde akorát melu sra*ky :D A víte co, mně tak tak vyhovuje :) No stress a psát můžu, kdy se mi zachce. :-)

Přijímačky

1. may 2012 at 10:23 | caw |  Píšu o..

Jako většina letošních deváťáků (popř. páťáků, sedmáků, či studentů kvarty z osmiletých gymplů) jsem i já dělala přijímací zkoušky. Konkrétně na gympl a ekonomický lyceum. Na gymplu byli přijímačky formou SCIO testu z obecných studijních předpokladů (60 otázek) a na obchodce mělo být nějakých 10 otázek z matiky a češtiny. Bylo vcelku jasné, že těžší to bude na ten gympl, proto jsem to chtěla mít za sebou dřív a šla jsem tam na první termín ( pondělí 23.4.). Měla jsem tam být už na půl 8 a je to asi 30km daleko,ale protože jsem jela s taťkou autem ani jsem nijak zvlášť brzo vstávat nemusela. V autě jsem si vzpomněla, že jsem na lince nechala stát hrnek s nevypitým kafem, což mě docela štvalo. Co byla ale dobrá zpráva, na tom gymplu byl automat na kafe tak jsem si dala. Pak jsem šla pro svoje číslo a do třídy. Proti naší škole byla ta budova fakt obrovská,takže jsem se radši zeptala, kudyma se tam jde. Ve třídě nás nebylo moc, asi kolem desíti, takže nebyla prakticky možnost nějakého razení nebo opisování. Pak tam přišly dvě učitelky, daly nám všechny instrukce a my začali psát. Měli jsem na to hodinu,takže na každou otázku v průměru minutu.

Ze začátku to šlo hladce, bez nějakého delšího zasekávání nebo přemýšlení, ale asi v půlce jsem začínala mít zlehka problémy. Nechtěla jsem se ale zdržovat, tak jsem nějakteré otázky přeskakovala, že se k nim později vrátím. Když učitelky oznámily konec za 5 minut, mně chybělo ještě 6 otázek. Nakonec jsem to tak nějak natipovala, že jsem při odevzdávání měla jen 2 nevyplněné. Neměla jsem z toho nejhorší pocit, přesto myslím, že bych to, nebýt toho stresu, dokázala napsat líp a taky že mi se mi šiklo asi o 15 minut víc. Ale tak co už, v tu chvíli už jsem to musela nechat osudu....

Druhý den jsem šla na tu obchodku. Z toho už jsem moc nervy neměla,říkala jsem si, že horší to být určitě nemůže. Taky, že nebylo. Bylo to naproto priminitivní, že by to s přehledem zvládl i žák sedmé třídy. Test, jenž měl být na půl hodiny jsem měla hotovej za 7 minut a nejen já,ale většina. Z toho jsem tedy strach vůbec neměla.

Výsledky z obchodky jsem se dozvěděla ještě ten den (24.4.). Byla jsem 13tá ze 110 (přijímali 60), což považuju za úspěch :D Byla bych i mezi těma 10ti prvníma, nemít v 8. třídě žádnou dvojku, za přijímačky jsem totiž měla plnej počet bodů...

Z gymplu jsem se to měla dozvědět následující den. U toho jsem si už nebyla tak stoprocentně jistá, body za přijímačky a za průměr se počítaly půl na půl, takže pokud jsem podělala přijímačky, ani ten průměr mi to nemusí zachránit. Ale světe div se, já jsem se dostala!! A nebyla jsem ani někde ke konci, teda byla jsem přesně v půlce přijatých, takže 30tá první. Ale na to, že se tam hlásilo 211 lidí tak to není vůbec špatný!:D A co mě ještě potěšilo, 13 lidí (a to počítám jen ty přijaté!) co se umístilo podemnou mělo lepší známky na ZŠ :D

No, jenže teď nastalo dilema, kterého jsem se nejvíc obávala. Kam jít, když mě vezmou na obě školy? Trošku jsem doufala, že se to těma přijímačkama nějak rozsekne, ale ono ne..A tak nakonec po veeelmi dlouhé rozhovoru s rodiči i kamarády jsem dospěla k tomuto názoru - PŮJDU NA GYMPL.
Proč? Vím,že to bude těžký a že to možná nebudu zvládat, protože jdu na gympl, o kterým je známo, že je dost těžkej ale dá mi to to nejlepší co může - další 4 roky na to, abych se rozohdla, co chci vlastně dělat. Protože já popravdě řečeno, ještě vůbec netuším...

A co vy? Taky jste dělali přijímačky? A jak jste dopadli? :-)


Just some photos

27. april 2012 at 20:22 | caw |  Z foťáku
Tak se přehrebuju v mým hitachi hadru a našla jsem pár "zajímavých" fotek. Jistě, pro vás budu nejspíš naprosto nezajímavé, ale co, frknu je sem :D
První fotka, někdy ze října.. strašně mi to chybí, ty lidi pro mě byli ( i když většina z nich ještě pořád je :)) druhá rodina, ti, se kterýma jsem nejradši trávila čas a jezdila 10km na kole ne proto, že tam byl ten nejlevnější a nejhnusnější rum,ale proto, že s nima mi bylo nejlíp.. :-) (jinak kdyby to někoho zajímalo, já jsem ta úplně vpravo v modré bundě :D)

další fotky v c.č.

Téma týdne - Světlo

18. april 2012 at 20:53 | caw |  Píšu o..

Světlo....

Upřímně, vůbec nevím, co mám na toto téma psát. Ale jelikož nevím o čem psát, budu psát na téma týdne, i když jsem doufala, že tento týden bude nějaké lepší. Ale na druhou stranu, ve fyzice bereme elektromagnetické záření,tak mi to třeba k něčemu bude...

Pod pojmem světlo si můžeme představit Slunce - velkou ohnivou kouli, díky níž vidíme, no a také žijeme. Slunce, které se ráno klube směrem vzhůru zpoza vrcholků hor (což je jev, který mně konkrétně - díky mému pozdnímu vstávání - se jen tak vidět nepoštěstí ), které nám odpoledné svítí nad hlavou, pokud tedy není schované za mrakem a Slunce, které k večeru jakoby upadalo do své vyhřáté, červeně zbarvené postele mezi obláčky. To je ovšem pěkná blbost, ať to zní romantickyý jak chce. Slunce se přece od nikud neklube ani nikam neupadá, to jen naše Země se kolem něj otáčí, to ono se jen tak v klidu vznáší ve vesmíru, nějakých 150 milionů kilometrů od nás. A to Sluníčko, které na nás mává ze všechn obrázkových knížek, tady jednou všechny zabije. Ale to my už tu nebudem...

Dalším přírodním světelným zdrojem může být Měsíc (ten sice jen odráží světlo,ale dejme tomu), různé elektrické výboje (blesk...), a dokonce i živočichové - světlušky,medúzy,houby nebo mořský ďas (jistě všichni znáte z Nema :D).
A pak samozřejmě oheň - jev,kterým byli naši předkové naprosto facinováni a který přispěl k tomu, aby se člověk stal pánem lidstva.
A pak jsou tu umělé zdroje světla, jako žárovky,zářivky,svítilny,diody..
- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -
Dále bych mohla vyprávět o různých světelných jevech a podobně,ale nechci znít jako učebnice a ke všemu nevím, jestli informace, o kterých si myslím, že jsou správné opravdu správné jsou :D
Proto už dost o světlu jako takovém,.. Když se řekne světlo, představím si spíš než nějaké elektromagnetické záření něco pozitivního. Chápete, protiklad SVĚTLO - TMA, to je něco jako dobro a zlo. Navíc světlo značí i jakousi naději, "světlo na konci tunelu"..že i tu nejhorší situaci může zachránit jediná světlá chvilka...A také, že by měl mít každý slunce v duši, i to se říká, ne? :) Světly našeho světa můžou být i lidé, nebo třeba věci. Lidé,které milujeme - přátelé,rodina. Věci, které milujeme, ty už jsou u každého individuální - u někoho je to hudba, u někoho knihy, tanec,...cokoliv, co nám projasňuje náš život, věci a lidi, bez kterých by jsme byli ztracení ve tmě...třeba i taková "maličkost" jako je úsměv - když je od někoho, koho si vážíme, tak potěší jako nový boty. Věřte, nebo ne :-)

Takže, asi tolik k světlu. Není to zrovna téma, na které by se mi dobře psalo, ale tak jak vidíte, něco jsem sesmolila..:-)
Vaše CAW
btw.: fotky jsou foceny mnou, už kdysi dávno tu byla, ještě před zrušením blogu :)

Motivace vs. posedlost

17. april 2012 at 12:00 | caw |  Píšu o..
Možná už se vám to stalo - v televizi/v časopise/na internetu/ve svém okolí jste zahlédli někoho, o kom jste si řekli, že je ztělesněním toho, co jste vždycky chtěli být - je chytrý/á, krásný/á, má úžasnou postavu, nádherné vlasy nebo tančí jako bůh.
V tu chvíli si můžete říct dvě věci - buď kašlu na to, nebudu se měnit jen proto, že mi on/ona připadá dokonalý/á. A nebo si řeknete skusím udělat něco proto, abych byl/a taky takový/á. Pokud zvolíte druhou možnost nemusí na tom ještě být nic špatného. Ano, člověk by měl být především sám sebou, ale taková přiměřená motivace může mít i pozitivní následkyzvýšení sebevědomí, dosažení vyšších výsledků (např. ve sportu),..

Jenže čeho je moc, toho je příliš a taková motivace může přerůst i v něco mnohem horšího - v posedlost. Pokud jsme někým posedlí a zoufale toužíme potom se mu co nejvíc přiblížit, můžeme dělat leckdy šílené ale i nebezpečné věci → přemáhat se (fyzicky - např. trénovat víc, než je zdrávo apod.), mít deprese z toho, že se naše očekávání nestává skutečností tak, jak jsem si naplánovali, drastické diety apod...

Tohle tedy k rozdílu mezi motivací a posedlostí. Shrnu-li to - není špatné se někým inspirovat, ovšem všeho s mírou a nic se nám přehánět. Nejsme tu přeci proto, abychom vytvořili kopii někoho, kdo tu už je, ale hlavně proto, abychom byli sami sebou a nenahraditelnými originály :-)

Next articles